Proetida · Phillipsiidae
Paladin
Karbonský trilobit s devíti hrudními články, jeden z mála rodů, které v mělkých mořích po devonu zbývaly. Jméno jeho typového druhu se dostalo až před Mezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu.
Proetida · Phillipsiidae
Cummingella
Karbonský trilobit, kterého Reed roku 1942 vyčlenil z rodu Phillipsia. Patří k nejběžnějším trilobitům britského a belgického uhelného vápence a je doložený i ze spodního karbonu Moravy.
Stratigrafický rozsah
358,9–290,1 Ma · karbon, perm
- Velikost
- 10–30 mm
- Hrudní články
- 9
- Způsob života
- lezec po dně
- V Česku
- doložen
Určovací znaky
- Hruď má devět článků a ocasní štít je o něco menší než hlavový.
- Glabela se dopředu zužuje a od širokého předního lemu ji odděluje zřetelná rýha.
- Oči jsou velké a srpovitě protažené, posazené blízko glabely.
- Lícní trny jsou dlouhé a tenké, u úplných exemplářů sahají podél hrudi dozadu.
- Osa ocasního štítu je úzká, s deseti až patnácti kroužky, a okraj nese plochý lem bez trnů.
Pozor na záměnu
Od rodu Paladin a dalších karbonských phillipsiidů se odlišuje širším předním lemem hlavy a delšími lícními trny. Většina nálezů jsou izolované hlavové nebo ocasní štíty a určení podle jednoho z nich bývá sporné.
Výskyt a způsob života
Prostředí. Mělká karbonátová moře spodního karbonu. V Británii a Belgii jde o vápence a vápnité břidlice uhelného vápence, na Moravě o vápence Moravského krasu.
Potrava. Hypostom nepřirostlý k přednímu okraji hlavy odpovídá u proetidů sběru drobných částic ze dna. Velikost očí ukazuje na zvíře aktivní za světla; přímý doklad o složení potravy chybí.
Ve světě. Spodní karbon západní a střední Evropy — Britské ostrovy, Belgie, Německo, Francie, Španělsko — dále Rusko, Slovinsko, Japonsko a Spojené státy.
Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.
Uhelný vápenec Britských ostrovů a Belgie obsahuje trilobity v množství, které se po devonu už nikde neopakuje. Většina z nich patří rodu Cummingella – drobnému phillipsiidovi s devíti hrudními články, dlouhými lícními trny a širokým lemem před glabelou.
Podle čeho rod poznáte
Hlava je nejprůkaznější. Glabela se dopředu zužuje a od širokého plochého lemu ji odděluje zřetelná rýha, takže mezi vrcholem glabely a předním okrajem zůstává výrazný pruh. To rod odlišuje od Griffithides, u kterého glabela dosahuje téměř k okraji a lem prakticky chybí.
Oči jsou velké a srpovitě protažené, posazené blízko glabely. Lícní trny jsou dlouhé a tenké a na úplných exemplářích sahají podél hrudi dozadu. Ocasní štít je o něco menší než hlavový a nese úzkou osu s deseti až patnácti kroužky.
Praktický problém je stav materiálu. Karbonské vápence obsahují téměř výhradně rozpadlé svlečky, takže sběratel má v ruce hlavový štít bez ocasního nebo naopak. Určení do rodu podle jediné části zůstává u této čeledi otevřené.
Rod vzniklý dělením
Reed vyčlenil rod roku 1942 z tehdy velmi široce pojatého rodu Phillipsia, do kterého se sto let ukládala většina karbonských trilobitů Evropy. Šlo o součást stejné vlny revizí, ze které vzešly i rody Paladin a Ameura.
Vymezení se upravuje dodnes. Rod se dělí na podrody, jednotlivé druhy se mezi ním a příbuznými rody stěhují a nová jména k němu přibývají i v posledních letech. Rozsah rodu uvedený v jednom soupisu proto neodpovídá tomu v druhém.
V Česku
České nálezy pocházejí ze spodního karbonu Moravy. Doložené jsou z okolí Mokré u Brna a z Moravského krasu, kde se ve visé ukládaly vápence a kde spolu s trilobity vystupují ramenonožci, mechovky a krinoidi. Ve stejné oblasti je z březinského souvrství uváděný i rod Griffithides.
Na klasických barrandienských lokalitách rod hledat nelze. Pražská pánev byla v karbonu dávno souší a české nálezy z tohoto období pocházejí výhradně z moravskoslezské oblasti.
Kam až rod dosáhl
Naprostá většina nálezů leží ve spodním karbonu. Jednotlivé záznamy ze spodního permu ze Slovinska, Ruska a Spojených států posouvají rozsah rodu o desítky milionů let dál, jsou ale ojedinělé a stojí na malém počtu exemplářů. Zda jde o skutečné přežívání rodu, nebo o konvergentně podobná zvířata jiné příbuznosti, zůstává otevřené. Obecný obraz úbytku trilobitů po devonu shrnuje kapitola ústup po ordoviku.
Zařazení
Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.
Zdroje
- Fortey, R. A. — Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239.Původní vymezení řádu Proetida.
- Owens, R. M. (2003): The stratigraphical distribution and extinctions of Permian trilobites. Special Papers in Palaeontology, 70, s. 377–397.Poslední rody trilobitů a jejich zánik.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Chlupáč, I. — Brzobohatý, R. — Kovanda, J. — Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
Snadná záměna
Rody, které vypadají podobně
Proetida · Phillipsiidae
Griffithides
Karbonský trilobit s nápadně vyklenutou, téměř kulovitou hlavou. Jméno se sto let používalo pro širokou směs karbonských proetidů a otázku jeho typového druhu musela řešit nomenklaturní komise.
Proetida · Phillipsiidae
Ditomopyge
Trilobit svrchního karbonu a permu s hruškovitou vyklenutou glabelou a devíti hrudními články. Patří k posledním rodům, které se dožily druhé poloviny permu.