Deanaspis

Určovací znaky

1. Hlavový štít obklopuje široký plochý lem prostoupený nálevkovitými jamkami, které jsou u tohoto rodu rozmístěné nepravidelně.
2. Glabela je silně vyklenutá, hruškovitá a oddělují ji od tváří hluboké rýhy.
3. Hruď tvoří jen šest krátkých a širokých článků a osa je proti pleurálním polím nápadně úzká.
4. Oči chybějí, zato lem vybíhá dozadu ve dva dlouhé trny sahající za konec těla.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Mělké moře s měkkým kalným až písčitým dnem. Široký plochý obrys se obvykle vykládá jako přizpůsobení, které zvíře udrželo na povrchu kalu místo aby se do něj bořilo.

Potrava. Rod se počítá mezi sběrače drobné organické hmoty ze sedimentu. Starší výklad jamek v lemu jako součásti filtračního aparátu naráží na to, že jamky nejsou průchozí.

Ve světě. Severní Evropa a Írán. Z pražské pánve, ze Sardinie a z Maroka je popsaný sled, ve kterém rod přechází do rodu Onnia; rozsah rozšíření závisí na tom, jak široce se rod vymezuje.

Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.

České lokality

• Zahořany

Trinukleidi vypadají, jako by měli kolem hlavy nasazený krajkový límec. Deanaspis je v českém svrchním ordoviku jejich nejběžnějším zástupcem a na deskách letenského souvrství se často najde ve společnosti mnohem většího rodu Dalmanitina.

Jméno rodu je přitom mladé. Vzniklo až roku 1975 při revizi celé čeledi, která trinukleidy přeuspořádala podle stavby lemu hlavy; typový druh přitom pochází z jihovýchodního Turecka, zatímco nejlépe prostudovaný materiál je český.

Podle čeho rod poznáte

Hlavový štít je proti zbytku těla obrovský a obklopuje ho široký plochý lem, prostoupený nálevkovitými jamkami. Jamky nejdou skrz — nejde o otvory, ale o slepé prohlubně. U tohoto rodu jsou rozmístěné nepravidelně, ne v pravidelných řadách a obloucích jako u mladších trinukleidů. Glabela je hruškovitá a silně vyklenutá, od tváří ji dělí hluboké rýhy; tenhle trojdílný útvar dal celé čeledi jméno.

Hruď má jen šest krátkých článků a ocasní štít je malý a trojúhelníkový. Oči chybějí. Lem se dozadu protahuje ve dva trny, které u dobře zachovaných kusů přesahují konec těla.

Záměna hrozí s ostatními trinukleidy pánve, hlavně s rody Marrolithus a Onnia. Obrys mají stejný a rozhoduje výhradně uspořádání jamek v lemu. Podle jediného úlomku lemu se určit nedají.

K čemu byly jamky

Výklad se za sto let dvakrát obrátil. Nejprve se jamky považovaly za místa pro smyslové štětinky, pak převládl názor, že šlo o filtrační aparát, kterým zvíře prohánělo vodu a zachytávalo částice potravy. Filtrační výklad ale předpokládá průchozí otvory, a ty se u žádného exempláře nepodařilo doložit — jamky mají dno.

Ve hře tak zůstávají nejméně tři možnosti: smyslová funkce, mechanické odlehčení široké plochy a zpevnění lemu žebrovanou stavbou. Stejná otázka se řeší u řádu Harpetida, který má lem podobně stavěný, a odpověď se u obou skupin nemusí shodovat.

Stratigrafické použití

Ve svrchním ordoviku Perunicy i v dalších perigondwanských pánvích — na Sardinii a v Maroku — je zaznamenaný sled, ve kterém rod Deanaspis postupně nahrazuje rod Onnia. Protože jde o změnu ve stavbě lemu, dá se sledovat i na neúplných kusech, a slouží proto ke korelaci vrstev mezi pánvemi, které spolu jinak nemají mnoho společného.

To zároveň ukazuje, jak se s Perunikou pracuje v paleogeografii: pokud tytéž sledy nacházíme v Čechách, na Sardinii a v Maroku, ležely tyto oblasti v ordoviku blízko sebe. Podrobněji tuto úvahu rozvádí kapitola ordovická diverzifikace.

Kde ho hledat

Nejlepší materiál pochází z pískovců letenského souvrství a z drob souvrství zahořanského. Trilobit je drobný, obvykle kolem centimetru, takže se snadno přehlédne — na lomové ploše se hledá spíš podle světlejšího lemu než podle obrysu těla.