Asaphida · Trinucleidae
Onnia
Trinukleidní trilobit svrchního ordoviku, podle kterého se jmenuje britský stupeň onnian. V pražské pánvi navazuje na rod Deanaspis a patří k nejběžnějším zkamenělinám zahořanských a bohdaleckých vrstev.
Asaphida · Trinucleidae
Trinukleid se širokým děrovaným lemem kolem hlavy a bez očí. Nálezy z českého ordoviku patří k nejnázornějším ukázkám toho, jak pravidelně jsou jamky v lemu uspořádané.
Stratigrafický rozsah
461,1–443,8 Ma · ordovik

Od ostatních trinukleidů, zejména od rodů Onnia a Cryptolithus, se odlišuje počtem a uspořádáním řad jamek v lemu. Určení proto stojí na dobře zachovaném lemu; bez něj zůstane u čeledi.
Prostředí. Jemné jílovité sedimenty hlubšího šelfu s nízkou energií prostředí. Chybějící oči odpovídají prostředí, kam dopadalo málo světla nebo žádné.
Potrava. Široký lem se vykládá jako součást aparátu, kterým zvíře zpracovávalo částice zvířené nad dnem. Jde o výklad odvozený ze stavby, ne z nálezu potravy.
Ve světě. Kromě Čech je rod doložený z Britských ostrovů, Francie, Iberského poloostrova a severní Afriky. Rozšíření sleduje hlubší pánve na severním okraji Gondwany a v Avalonii.
Obýval hlubší, špatně osvětlené části šelfu.
Trinukleidi vypadají jako trilobit, kterému někdo přidal široký klobouk. Hlavový štít obklopuje plochý lem prostoupený jamkami, které leží v pravidelných soustředných řadách — a právě jejich počet a rozmístění rozhoduje o určení rodu.
Rozhoduje lem. U rodu Marrolithus jsou jamky uspořádané do zřetelných soustředných řad a jejich počet je pro druh stálý. Z lícních koutů vybíhají dlouhé trny, které sahají dozadu daleko za konec těla; na desce se často zachovají jen ony a lem, zatímco hruď a ocasní štít chybějí.
Oči rod nemá. U trinukleidů to platí obecně a souvisí s prostředím, ve kterém žili: jemné sedimenty hlubšího šelfu, kam dopadalo málo světla.
Výklad širokého lemu s jamkami není uzavřený. Uvažuje se o filtračním aparátu, který zachycoval částice zvířené nad dnem, o smyslové ploše se štětinkami v jamkách a o mechanické opoře, která zvíře nadnášela nad měkkým sedimentem. Pravidelnost jamek svědčí spíš pro funkci než pro náhodnou stavbu, ale rozhodnout mezi možnostmi zatím nelze. Stejná otázka se vrací u harpetidů, kteří mají lem podobný, i když jinak stavěný.
Web řadí trinukleidy do řádu Asaphida podle klasifikace, kterou shrnul Adrain. Část autorů je z asafidů vyjímá a staví je samostatně; databáze Paleobiology Database je vede jako vlastní řád Trinucleida. Rozdíl není v tom, jak zvíře vypadalo, ale v tom, které znaky se považují za rozhodující pro příbuznost.
V pražské pánvi se rod vyskytuje ve svrchním ordoviku, hojněji v zahořanském souvrství. Provázejí ho Dalmanitina a Deanaspis, tedy fauna mělčího prostředí; trinukleidi se do ní dostávají z hlubší části pánve.
Rod patří do řádu Asaphida. Velký ocasní štít a spodní střední šev.
Snadná záměna
Asaphida · Trinucleidae
Trinukleidní trilobit svrchního ordoviku, podle kterého se jmenuje britský stupeň onnian. V pražské pánvi navazuje na rod Deanaspis a patří k nejběžnějším zkamenělinám zahořanských a bohdaleckých vrstev.
Asaphida · Trinucleidae
Slepý ordovický trilobit se širokým lemem hlavy, který je prostoupený pravidelnými řadami jamek. Anglická literatura mu podle nich říká lace collar trilobite, trilobit s krajkovým límcem.
Asaphida · Raphiophoridae
Slepý ordovický trilobit se třemi dlouhými trny na hlavě – jedním z glabely a dvěma z lícních částí. Marocké nálezy jedinců seřazených za sebou patří k nejstarším dokladům skupinového chování u živočichů.