Historie výzkumu
Co se o trilobitech vědělo kdy.
31 milníků od roku 1852 po rok 2023. U každého je uvedená práce, ze které pochází, a stránka, kde web její výsledek používá. Osa proto neobsahuje nic, co by nebylo doložené jinde na webu.
Časová osa
Zobrazeno 31 milníků
- 1852–1911
Barrande popisuje český silur a kambrium
Dvaadvacet svazků Système silurien s tisíci vyobrazeními. Na materiálu druhu Sao hirsuta ze Skryjí Barrande poprvé doložil, že drobné a velké schránky téhož druhu jsou vývojová stadia jednoho zvířete, ne různé druhy.
- 1922
Doloženo zbarvení schránky
Raymond popsal trilobita se zachovaným barevným vzorem. Ukázalo se, že schránka nebyla jednobarevná a že se kresba za výjimečných okolností dochová.
- 30. léta 20. století
Evoluční změna měřená přímo ve vrstvách
Kaufmann prošel dva a půl metru mocný sled u Andrarumu ve Skåne, odebral jednadvacet vzorků nad sebou a změřil tisíce ocasních štítů rodu Olenus. Místo srovnávání vzdálených faun sledoval změnu vrstvu po vrstvě. Pozdější přepočet jeho dat část závěrů zpochybnil: průkazný směrový posun zůstal jen u jedné linie.
- 1970
Barrandovy typy dohledatelné podle katalogu
Horný a Bastl vydali soupis typových exemplářů trilobitů v Národním muzeu. Od té doby se dá u českého jména dohledat konkrétní kus, na kterém stojí – bez toho zůstávalo u starších popisů nejasné, který exemplář je ten závazný.
- 1970
Stopy jako stratigrafické vodítko
Seilacher ukázal, že stopy Cruziana se v čase mění zákonitě, takže se dají použít k určování stáří i tam, kde v hornině žádné schránky nejsou.
- 1975
Optika oka měřená, ne odhadovaná
Clarkson a Levi-Setti popsali u fakopidů dvouvrstvou čočku, jejíž tvar odpovídá řešení, které pro odstranění vady zobrazení navrhli Descartes a Huygens. Oko trilobita se tím stalo nejstarším zrakovým systémem, na kterém se dá optika měřit.
- 1975
Proetida vyčleněny jako samostatný řád
Fortey a Owens oddělili skupinu, která jako jediná přečkala devonské vymírání a zastupovala trilobity dalších sto milionů let až do konce permu.
- 1975
Vnitřní stavba z pyritizovaných kusů
Cisne rekonstruoval podle rentgenových snímků rodu Triarthrus končetiny i průběh střeva. Rozmnožovací soustavu se ani na tomto materiálu doložit nepodařilo.
- 1977
Revize českých fakopidů
Chlupáč prošel silurské a devonské fakopidy z Barrandienu a ustálil, která jména platí a co pod ně patří. Rody jako Odontochile, Reedops nebo Ananaspis web vymezuje podle této práce.
- 1980
Revize českých proetidů
Šnajdr zpracoval barrandienské proetidy, tedy skupinu, která jako jediná přežila devonské vymírání. Práce drží určení rodů Proetus, Otarion, Cyphaspis i Dechenella, na kterých stojí česká část jejich příběhu.
- 1985
Shluky jedinců jako doklad chování
Speyer a Brett popsali nahromadění jedinců stejné velikosti a vyložili je jako skupiny, které se současně svlékly. Zavedli tím postup, jak od uložení odlišit chování.
- 1987
Končetiny popsané na skutečném materiálu
Whittington a Almond zpracovali pyritizované jedince rodu Triarthrus a popsali dvouvětevné končetiny i tykadla. Do té doby se stavba spodní strany odvozovala hlavně ze srovnání s dnešními členovci.
- 1990
Hypostom jako znak pro klasifikaci
Fortey ukázal, že způsob uchycení hypostomu se drží napříč skupinami, a udělal z něj jeden ze znaků, na kterých stojí dnešní dělení trilobitů.
- 1997
Revidovaný Treatise
Souhrn morfologie, terminologie a systematiky, ze kterého web vychází u popisných pojmů. Nahradil vydání z roku 1959.
- 1998
Dvě fauny uvnitř jedné skupiny
Když se ordovické čeledi seřadí podle stratigrafického rozšíření, rozpadnou se na dvě části s opačným průběhem. Jedna pokračuje z kambria a do konce periody mizí, druhá se rozvíjí od středního ordoviku a pocházejí z ní všichni mladší trilobiti.
- 1998
Návrh plodových komůrek
Fortey a Hughes vyložili nadutinu na předglabelárním poli jako komůrku pro vajíčka. Vajíčka se v žádné takové nadutině dosud nenašla, takže výklad zůstává otevřený.
- 1999
Potrava odvozená ze stavby hypostomu
Fortey a Owens spojili způsob uchycení destičky s tím, co zvíře zvládlo zpracovat: pevně vetknutý hypostom snese zatížení, volný ne.
- 2003
Posledních několik rodů
Sestavené stratigrafické rozšíření permských trilobitů ukazuje, že do závěrečné krize vstupuje pět rodů z mělkovodních vápenců v pásu kolem Paleotethydy. Novější revize část těchto výskytů posouvá do starších úrovní.
- 2003
Trilobit se sluneční clonou
Fortey a Chatterton popsali u rodu Erbenochile oko s vodorovnou lištou nad čočkami. Ukazuje, že zvíře žilo v prosvětlené vodě, kde clona dávala smysl.
- 2005
Trny jako možná zbraň v soubojích
Knell a Fortey porovnali trilobití trny s rohy brouků a navrhli, že část z nich sloužila k soupeření uvnitř druhu. Slabinou úvahy zůstává, že pohlaví trilobita určit neumíme.
- 2009
Obří jedinci a nakupení z Aroucy
Gutiérrez-Marco a spoluautoři popsali z portugalského ordoviku shluky až tisíce jedinců a exempláře blížící se sedmdesáti centimetrům.
- 2009
Perunika po patnácti letech
Fatka a Mergl shrnuli, co se dá říct o poloze české pánve v paleozoiku. Doklady jsou dvojí – podíl rodů, které se jinde nenajdou, a paleomagnetická měření – a připouštějí víc uspořádání, takže o samostatnosti Peruniky se dál vede spor.
- 2013
Co bylo pod čočkami
Schoenemann a Clarkson prosvítili zhruba 400 milionů let staré oči mikrotomografií a synchrotronovým zářením a našli v nich soustavu smyslových buněk. Vyložili ji jako aposiční omatidium, tedy oko, ve kterém každá čočka obsluhuje vlastní světločivnou jednotku.
- 2014
Barrandova růstová řada přeměřená
Revize skryjského materiálu upozornila, že nejmenší stadia několika ptychopariidních rodů se od sebe odlišují obtížně, takže přiřazení nejdrobnějších schránek k druhu Sao hirsuta není samozřejmé. Barrandův závěr o způsobu růstu tím nepadá; nejistá je jeho konkrétní podoba u tohoto druhu.
- 2016
Svlékání zpracované číselně
Daleyová a Drageová shromáždily dosavadní popisy svleček a hledaly v nich zákonitosti v čase a mezi skupinami. Odklápění volných lící převažuje ve všech řádech.
- 2017
Vajíčka doložená u těla
U pyritizovaného jedince druhu Triarthrus eatoni z lorrainské skupiny ve státě New York se v oblasti hlavy zachoval shluk drobných kulovitých tělísek. Zatím jediný nález vajíček, který se přímo váže k tělu trilobita.
- 2019
Řady jedinců za sebou
Vannier a spoluautoři popsali z marockého ordoviku slepý rod Ampyx v zástupu, jehož jedinci se dotýkají dlouhými trny. Vykládá se jako přesun skupiny řízený hmatem.
- 2021
Horní větev končetiny je žábra
Tomografické modely rozhodly spor, jestli horní větev sloužila k plavání, nebo k dýchání: má stavbu odpovídající dobře vyvinuté žábře.
- 2022
Zmenšené končetiny jako kleštičky
U druhu Olenoides serratus z burgesských břidlic jsou uprostřed těla dva páry nápadně zmenšených končetin. Losso a Ortega-Hernández je vykládají jako kleštičky, kterými se samec přidržoval samice; na tak malém počtu kusů to ale nejde rozhodnout statisticky.
- 2023
Obsah střeva českého trilobita
Kraft a spoluautoři popsali u rodu Bohemolichas ze šáreckého souvrství zachovaný obsah trávicí soustavy – přímý doklad toho, co zvíře pozřelo.
- 2023
Trojzubec rozhodnutý jako zbraň
Gishlick a Fortey rozebrali dvacet exemplářů rodu Walliserops. Znetvořený jedinec se čtyřmi hroty dorostl obvyklé velikosti, takže na výběžku nezávisel příjem potravy; tvarem odpovídá rohům brouků nosorožíků.