Interaktivní

Co jste to našli?

Klíč se ptá jen na to, co jde na kusu spočítat nebo změřit. U každé odpovědi je vidět, kolik rodů po ní zbude, takže poznáte, která otázka se vyplatí. Nekončí jedním jménem – vyjde seznam kandidátů a u nich to, čím se od sebe liší.

Otázka 1 z 5

Zbývá 87 rodů z 87

Kolik má hruď článků?

Počítají se pohyblivé články mezi hlavovým a ocasním štítem. U většiny rodů je jejich počet stálý, takže je to nejspolehlivější znak, který jde spočítat bez znalosti terminologie.

Přicházejí v úvahu tyto rody

  • AgnostusAgnostida · 2 články · bez očí · 4–10 mm · kambrium

    Jméno rodu se ve starší literatuře používalo pro agnostidy obecně, takže se pod ním najdou stovky druhů, které dnes patří jinam – mimo jiné do rodů Peronopsis, Condylopyge, Homagnostus nebo Ptychagnostus. Z Čech není rod v dnešním úzkém vymezení doložený, přestože se jméno Agnostus objevuje ve starších soupisech barrandienské fauny.

  • AgraulosPtychopariida · 16 článků · oči malé · 10–30 mm · kambrium

    Rod byl popsán postupně pod čtyřmi jmény – Arion, Arionides, Arionellus a Agrauloides – takže starší sbírkové štítky dnešnímu názvosloví neodpovídají. Skandinávské druhy dříve vedené v tomto rodu patří k rodu Proampyx.

  • AmpyxAsaphida · 6 článků · bez očí · 15–40 mm · ordovik

    Uvnitř čeledi Raphiophoridae se rody odlišují hlavně tvarem a nasazením čelního trnu a proporcemi glabely. Barrandienské kusy s podobnou stavbou patří rodům Raphiophorus a Lonchodomas, ne rodu Ampyx, i když je Barrande pod tímto jménem popisoval.

  • AnanaspisPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 20–45 mm · silur, devon

    Nejčastěji se zamění s rodem Phacops, se kterým sdílí celkový tvar. Rozhoduje kombinace hrubosti hrbolkování, počtu čočkových řad a členění týlní části glabely; na otřelém materiálu je rozdíl nespolehlivý a určení zůstane u čeledi.

  • ArchegonusProetida · 9 článků · oči střední · 10–30 mm · karbon

    Od rodu Liobole se odlišuje zrnitým povrchem a počtem kroužků na ocasním štítu. Určení do podrodu, na kterém stojí stratigrafické použití, je prací se srovnávacím materiálem.

  • AsaphusAsaphida · 8 článků · oči střední · 3–10 cm · ordovik

    Rod se v 19. století používal jako sběrné jméno pro hladké trilobity s velkým ocasním štítem, takže starší literatura pod ním vede i zvířata dnes řazená do jiných řádů. Údaj Asaphus bez určeného druhu proto sám o sobě neříká mnoho.

  • AulacopleuraProetida · 20 článků · oči malé · 8–25 mm · ordovik, silur, devon

    Od rodů Otarion a Cyphaspis, se kterými sdílí čeleď, se pozná hlavně délkou hrudi: oba mají článků výrazně méně a glabelu nafouklou místo zúžené. Podle samotného hlavového štítu bez hrudi je rozlišení nejisté.

  • BasidechenellaProetida · 10 článků · oči velké · 15–40 mm · devon

    Od rodu Dechenella se odlišuje hlavně zrněním hlavy a mělčeji členěným ocasním štítem. Řada druhů se mezi oběma rody v literatuře opakovaně stěhuje a novější analýzy ukazují, že ani jeden z nich není přirozený celek.

  • BohemoharpesHarpetida · 12 článků · oči malé · 15–50 mm · ordovik, silur, devon

    Od ostatních harpetidů se rod odlišuje tvarem lemu a členěním jeho okraje. Neúplný lem určení znemožní, protože zbývající části těla jsou u čeledi podobné.

  • BumastusCorynexochida · 10 článků · oči velké · 4–12 cm · ordovik, silur

    Setření rýh vzniklo u trilobitů opakovaně, takže hladký oválný obrys sám o sobě o příbuznosti nic neříká. Od rodů Illaenus a Ectillaenus se Bumastus liší tím, jak daleko setření zašlo, a nápadně velkými očima; podle jednotlivého ocasního štítu je rozlišit nelze.

  • CalymenePhacopida · 13 článků · oči malé · 15–50 mm · ordovik, silur, devon

    Rod se snadno zamění s Flexicalymene a s dalšími kalymenidy. Řada druhů, které k rodu Calymene řadili autoři 19. století, se dnes vede v rodech Diacalymene, Metacalymene nebo Sthenarocalymene, takže starší určení nemusí odpovídat dnešnímu rozsahu jména.

  • CarolinitesProetida · 10 článků · oči velké · 8–20 mm · ordovik

    S rodem Telephina, který patří do téže čeledi, se zaměňuje snadno a rozliší se podle proporcí glabely a tvaru ocasního štítu. Od cyklopygidů, kteří mají oči ještě větší, se liší tím, že oči nesplývají na spodní straně hlavy.

  • CeraurusPhacopida · 11 článků · oči střední · 10–50 mm · ordovik

    Vymezení rodu je sporné. Proměnlivá poloha očí, hrbolkování a délka trnů vedly k tomu, že se dřívější obsah rozdělil mezi rody Gabriceraurus, Bufoceraurus a Leviceraurus. Starší určení proto nemusí odpovídat dnešnímu rozsahu jména.

  • ColpocoryphePhacopida · 13 článků · oči malé · 20–70 mm · ordovik

    Od rodu Flexicalymene, se kterým se v ordoviku vyskytuje společně, se liší lichoběžníkovou glabelou a zářezem na čele. Oba znaky sedí na přední části hlavy, která se v břidlicích drtí jako první, takže u zploštělých kusů zbývá porovnat ocasní štít.

  • ComuraPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 40–80 mm · devon

    Podle celkového vzhledu se rod plete s odontopleuridy, se kterými ale nesouvisí. Rozhodují dva znaky: schizochroální oči s oddělenými čočkami a jedenáct hrudních článků místo devíti nebo deseti. Odontopleuridi mají navíc oči drobné a holochroální.

  • ConocoryphePtychopariida · 14 článků · bez očí · 20–60 mm · kambrium

    Slepá hlava svádí k záměně s rodem Ellipsocephalus, který je ale výrazně klenutější, má glabelu s rovnoběžnými okraji bez patrných rýh a jeho dospělcům chybějí lícní trny. Rozhoduje předglabelární pole a počet hrudních článků.

  • CromusPhacopida · 11 článků · oči stopkaté · 20–50 mm · ordovik, silur

    Rod se dlouho vedl jako podrod rodu Encrinurus a rozdíl mezi nimi spočívá v jemnosti ohrbolení a ve výraznosti pygidiálních žeber, ne ve tvaru těla. U zvětralého materiálu, kde se ohrbolení setřelo, není rozlišení spolehlivé.

  • CryptolithusAsaphida · 6 článků · bez očí · 10–25 mm · ordovik

    Od ostatních trinukleidů se rod neliší obrysem těla, ten mají skoro všechny rody stejný, ale rozmístěním jamek v lemu. Na rozdrceném kuse, kde lem není čitelný, je určení na úrovni rodu nespolehlivé.

  • CummingellaProetida · 9 článků · oči velké · 10–30 mm · karbon, perm

    Od rodu Paladin a dalších karbonských phillipsiidů se odlišuje širším předním lemem hlavy a delšími lícními trny. Většina nálezů jsou izolované hlavové nebo ocasní štíty a určení podle jednoho z nich bývá sporné.

  • CyclopygeAsaphida · 6 článků · oči velké · 15–40 mm · ordovik

    Zaměnit lze hlavně příbuzné rody téže čeledi. Pricyclopyge má glabelu ve tvaru obrácené hrušky a na třetím hrudním článku dvojici okrouhlých terčíků, na samostatných hlavových štítech ale tento rozdíl vidět není.

  • CyphaspisProetida · 11 článků · oči malé · 8–25 mm · silur, devon

    Sesterský rod Otarion má hruď delší a bez osního trnu. U ostnatých marockých kusů hrozí spíš záměna s odontopleuridy, kteří ale nesou trny na koncích všech hrudních článků, ne na jediném osním kroužku.

  • DalmanitesPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 40–70 mm · ordovik, silur, devon

    Nejtěsněji se podobá dalším dalmanitidům. Od rodu Dalmanitina se odlišuje stavbou předního okraje hlavy, od rodu Odontochile poměrem délky glabely a ocasního štítu. Rozlišení podle samotného ocasního hrotu nefunguje, protože ten mají dalmanitidi společný.

  • DalmanitinaPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 30–90 mm · ordovik

    Rody Dalmanites a Odontochile mají podobný obrys i oči. Rozhoduje stáří vrstev: Dalmanitina je ordovická, zbývající dva rody silurské až devonské. Ve starší literatuře se navíc pod tímto jménem vedou i zvířata dnes řazená do rodu Mucronaspis.

  • DeanaspisAsaphida · 6 článků · bez očí · 8–20 mm · ordovik

    Ostatní trinukleidi pražské pánve, hlavně rody Marrolithus a Onnia, mají stejný obrys a liší se uspořádáním jamek v lemu. Určení podle jednoho neúplného lemu je nespolehlivé; rozhoduje počet řad jamek a jejich průběh.

  • DechenellaProetida · 10 článků · oči velké · 15–50 mm · devon

    Od rodu Proetus se odlišuje výraznějšími rýhami na glabele a hustěji členěným ocasním štítem, od rodu Basidechenella hlavně hladším povrchem hlavy. Určení podle samotného ocasního štítu bývá nejisté, protože tytéž znaky sdílejí i další rody podčeledi Dechenellinae.

  • DicranurusOdontopleurida · 9 článků · oči malé · 20–50 mm · devon

    Nejblíž má k rodu Koneprusia, který nese na týlním kroužku rovněž dlouhé trny – ty se ale nestáčejí do závitu a hruď má o článek víc. Na komerčně preparovaných marockých kusech bývá právě závit domodelovaný, takže sám tvar rohů k určení nestačí.

  • DitomopygeProetida · 9 článků · oči velké · 10–30 mm · karbon, perm

    Od rodu Paladin se odlišuje nafouklou přední částí glabely a zřetelnějšími předtýlními laloky, od rodu Griffithides méně kulovitou hlavou. Určení do druhu podle samotného ocasního štítu je u karbonských phillipsiidů běžné, ale nespolehlivé.

  • DrotopsPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 6–15 cm · devon

    Na fotografii bez měřítka rod vypadá jako zvětšený Phacops a odlišit je podle tvaru nelze. Rozhoduje velikost a marocký původ. U preparovaného materiálu z obchodu je běžné doplňování chybějících částí, takže ani trny na exempláři nemusejí být původní.

  • EccaparadoxidesRedlichiida · 17 článků · oči srpovité · 25–90 mm · kambrium

    Určit rod podle hlavového štítu je nejisté. Znaky, na kterých rozlišení stálo, se u velkých souborů ukázaly jako plynule proměnlivé – materiál z Purujosy ve Španělsku obsahuje jedince se dvěma i se čtyřmi páry glabelárních rýh.

  • EctillaenusCorynexochida · 10 článků · oči malé · 20–80 mm · ordovik

    Setřené schránky illaenidů se podle obrysu rozlišují špatně a barrandienské kusy se dlouho vedly pod jménem Illaenus. Rozhodují drobnosti: poloha a velikost očí, tvar předního okraje a průběh lícních švů. Jednotlivý ocasní štít bez hlavy určit do rodu obvykle nelze.

  • EldredgeopsPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 25–60 mm · devon

    Rozlišení od rodu Phacops stojí na několika drobných znacích a žádný z nich neplatí bez výjimky. V praxi rozhoduje stáří a poloha nálezu: severoamerický materiál mladší než eifel patří sem. Obchodní označení Phacops rana se stále používá pro totéž zvíře.

  • EllipsocephalusRedlichiida · 12 článků · bez očí · 12–30 mm · kambrium

    Záměna hrozí s rodem Conocoryphe, který je také slepý. Ten má ale glabelu dopředu zúženou se třemi páry rýh, výrazné předglabelární pole, dlouhé lícní trny a o dva hrudní články víc.

  • ElrathiaPtychopariida · 13 článků · oči střední · 15–35 mm · kambrium

    Druh E. marjumi má obvykle dvanáct hrudních článků, pět osních prstenců a nevykrojený zadní okraj ocasního štítu. Menší druh E. permulta z Britské Kolumbie postrádá několik znaků rodu natolik, že podle části autorů patří jinam. Rozlišení podle jediného ocasního štítu je proto nespolehlivé.

  • EncrinurusPhacopida · 11 článků · oči stopkaté · 20–60 mm · ordovik, silur, devon

    S rodem Cromus, se kterým sdílí stavbu ocasního štítu i stopkaté oči, se srovnává podle jemnosti a pravidelnosti ohrbolení. Na otřelém materiálu hrbolky mizí a určení do rodu přestává být možné; podle samotného ocasního štítu se rozlišuje počet kroužků a žeber.

  • EoharpesHarpetida · 12 článků · oči malé · 15–30 mm · ordovik

    Od mladšího rodu Harpes se odlišuje kratší glabelou a jemnějším zrněním lemu; obojí se v otiscích ztrácí, takže u českých nálezů rozhoduje spíš stáří vrstvy. Trinukleidi mají lem na první pohled podobný, mají ale jen šest hrudních článků a jamky v lemu uspořádané do řad a oblouků.

  • ErbenochilePhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 30–50 mm · devon

    Podle ocasního štítu se rod snadno zamění s ostatními marockými asteropyginami – právě proto byl původně popsaný jako podrod rodu Odontochile. Rozhoduje hlava, kterou ale úplný materiál dodává jen výjimečně.

  • FlexicalymenePhacopida · 13 článků · oči malé · 20–45 mm · ordovik, silur

    Nejobtížnější je odlišit rod Calymene a další kalymenidy. Flexicalymene nemá výběžek spojující pevnou líci s postranním lalokem glabely, na zvětralém materiálu je ale tenhle znak sotva čitelný. Spolehlivější je posoudit několik kusů z téže vrstvy než jeden.

  • GreenopsPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 25–40 mm · devon

    Ve stejných vrstvách hamiltonské skupiny se vyskytuje rod Bellacartwrightia, který byl z rodu Greenops vyčleněn a liší se stavbou ocasních výběžků. U neúplných hlavových štítů je rozlišení obou rodů nespolehlivé.

  • GriffithidesProetida · 9 článků · oči velké · 15–40 mm · karbon

    Od rodu Ditomopyge se odlišuje kulovitěji vyklenutou glabelou bez zřetelných předtýlních laloků. Řada druhů popsaných pod tímto jménem byla později přeřazena k rodům Ditomopyge, Ameura nebo Paladin, takže starší určení je nutné brát s rezervou.

  • HarpesHarpetida · 12 článků · oči malé · 20–50 mm · silur, devon

    Od ordovického rodu Eoharpes se odlišuje delší glabelou a hrubším zrněním lemu, rozhoduje ale hlavně stáří vrstev. Trinukleidi mají lem na první pohled podobný, mají však jen šest hrudních článků a otvory uspořádané do pravidelných řad a oblouků.

  • HollardopsPhacopida · 10 článků · oči schizochroální · 30–90 mm · devon

    Od ostatních marockých asteropygin z týchž vrstev odliší rod počet hrudních článků a hladká hlava bez trnů. U preparovaného materiálu z obchodu je ale nutné počítat s tím, že jednotlivé části mohou pocházet z různých jedinců.

  • HydrocephalusRedlichiida · 18 článků · oči srpovité · 4–15 cm · kambrium

    Znak, který rod odděluje od ostatních jineckých paradoxididů, je chybějící předglabelární pole: glabela dosedá až na přední lem. Na hlavových štítech kratších než šest milimetrů tento znak ještě neplatí a na stlačených kusech se ztrácí, takže u drobného nebo zploštělého materiálu rozhoduje porovnání většího souboru.

  • HypodicranotusAsaphida · 11 článků · oči velké · 10–30 mm · ordovik

    Hřbetní strana se od rodu Remopleurides liší jen málo a na neúplném materiálu se rozliší těžko. Rozhoduje hypostom – jenže právě ten při rozpadu schránky odpadá jako první a najde se obvykle zvlášť.

  • CheirurusPhacopida · 11 článků · oči malé · 30–80 mm · ordovik, silur, devon

    Od rodu Ceraurus se odlišuje poměrnou délkou jednotlivých párů pygidiálních výběžků a průběhem glabelárních rýh, ne celkovým obrysem. Určení podle samotného ocasního štítu je u ordovických nálezů nespolehlivé, protože stejný typ pygidia má několik dalších rodů čeledi.

  • IllaenusCorynexochida · 10 článků · oči střední · 3–10 cm · ordovik

    Rod se od 19. století používal jako sběrné jméno pro efasované trilobity, takže starší určení je třeba brát jako pracovní. Odlišení od rodů Ectillaenus a Stenopareia stojí na poloze očí a na průběhu lícních švů, ne na celkovém obrysu.

  • IsotelusAsaphida · 8 článků · oči střední · 8–30 cm · ordovik

    Lícní trny se mezi druhy liší natolik, že podle nich rod určit nelze: dospělí jedinci druhů I. rex a I. gigas je nemají vůbec, u jiných druhů sahají až k ocasnímu štítu. Rozhodují proto proporce štítů a terasovité lišty.

  • KettneraspisOdontopleurida · 9 článků · oči malé · 15–35 mm · silur, devon

    Od rodu Leonaspis se rod odlišuje počtem vnitřních okrajových trnů ocasního štítu – dva proti čtyřem. Sami autoři revizí upozorňují, že tento znak kolísá i uvnitř druhu, takže rozhodovat podle jediného exempláře je riskantní.

  • KoneprusiaOdontopleurida · 10 článků · oči malé · 10–30 mm · devon

    Od rodu Dicranurus, se kterým sdílí dlouhé týlní trny, se liší tím, že se tyto trny nestáčejí, a počtem hrudních článků. Rozhodující je střední trn na ocasním štítu – u neúplných kusů, kde ocas chybí, je určení rodu nejisté.

  • LioboleProetida · 9 článků · oči střední · 8–25 mm · karbon

    Od ostatních kulmských proetidů, hlavně od rodu Archegonus, se odlišuje hladkým povrchem a členěním ocasního štítu. Na otřelém materiálu z břidlic je rozdíl často nečitelný.

  • MarrolithusAsaphida · 6 článků · bez očí · 8–25 mm · ordovik

    Od ostatních trinukleidů, zejména od rodů Onnia a Cryptolithus, se odlišuje počtem a uspořádáním řad jamek v lemu. Určení proto stojí na dobře zachovaném lemu; bez něj zůstane u čeledi.

  • NobiliasaphusAsaphida · 8 článků · oči velké · 4–12 cm · ordovik

    Typový druh N. nobilis nemá na konci ocasního štítu hrot, zatímco jiné druhy rodu ano – přítomnost či nepřítomnost hrotu proto neslouží k určení rodu, ale k rozlišení druhů. Na zploštělém berounském materiálu je klíčem tvar terasovitých lišt na ose.

  • OdontochilePhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 5–10 cm · devon

    Od rodu Dalmanites se odlišuje delšími lícními trny, větším okem a průběhem lícního švu. Rody Zlichovaspis a Reussiana, se kterými se v českém devonu vyskytuje, se rozeznají podle délky ocasního hrotu a podle počtu kroužků v ose ocasního štítu. Podle samotného ocasního štítu bez měření určit rod nelze.

  • OdontopleuraOdontopleurida · 9 článků · oči malé · 8–20 mm · silur

    Ostatní odontopleuridi Barrandienu se odlišují stavbou ocasního štítu a počtem okrajových trnů, nikoli celkovým vzhledem – ten mají všechny rody podobný. Určení podle jednoho úlomku je proto nespolehlivé a jméno Odontopleura se v soupisech dlouho používalo pro odontopleuridy obecně.

  • OgygopsisCorynexochida · 8 článků · oči srpovité · 40–90 mm · kambrium

    Zaměnit lze s velkými asafidními trilobity, kteří mají také hladkou schránku a velký ocasní štít. Rozhoduje počet hrudních článků a tvar glabely.

  • OlenellusRedlichiida · 16 článků · oči srpovité · 25–80 mm · kambrium

    Řada druhů, které se dříve vedly pod jménem Olenellus, dnes patří do rodů Bristolia, Mesonacis, Bolbolenellus nebo Fritzolenellus. Určení podle starší literatury proto často neplatí a je nutné ověřit, o který rod v dnešním vymezení jde. S nepříbuzným rodem Olenus spojuje tento rod jen jméno.

  • OlenoidesCorynexochida · 7 článků · oči malé · 30–90 mm · kambrium

    Jméno rodu znamená „podobný rodu Olenus“ a vzniklo z původního zařazení typového druhu; s ptychopariidním rodem Olenus ale Olenoides nemá nic společného. Odlišuje se počtem hrudních článků, velkým ocasním štítem a rovnoběžnou glabelou.

  • OlenusPtychopariida · 14 článků · oči malé · 10–30 mm · kambrium

    Nepříbuzný spodnokambrický rod Olenellus dostal jméno právě podle tohoto rodu a v rejstřících se obě jména snadno zamění. Uvnitř čeledi Olenidae se rod odlišuje od ordovického rodu Triarthrus, který má odlišný tvar glabely a jiné rozšíření.

  • OnniaAsaphida · 6 článků · bez očí · 15–30 mm · ordovik

    S rodem Deanaspis, ze kterého v pražské pánvi vývojově navazuje, se zaměňuje snadno a hranice mezi nimi je věcí počtu a rozmístění jamek v lemu, ne celkového tvaru. Rozhodovat podle jednoho exempláře bez čitelného lemu nemá smysl.

  • OrmathopsPhacopida · 11 článků · oči velké · 15–45 mm · ordovik

    Od ostatních ordovických dalmanitidů pražské pánve se odlišuje výškou oční plochy a členěním glabely. Na zploštělém materiálu z břidlic je výška oka neměřitelná, takže určení zůstává u čeledi.

  • OtarionProetida · 14 článků · oči malé · 5–20 mm · silur, devon

    Nejtěsnějším příbuzným je Cyphaspis, který má hruď kratší, jedenáctičlennou, a u většiny druhů nese na šestém osním kroužku trn. Rozlišení podle izolovaného hlavového štítu bývá sporné a starší česká literatura oba rody běžně směšuje pod jedním jménem.

  • PaladinProetida · 9 článků · oči velké · 10–30 mm · karbon

    Od rodu Ditomopyge se odlišuje méně nafouklou přední částí glabely, od rodu Cummingella tvarem předního lemu hlavy. Samostatné ocasní štíty karbonských phillipsiidů lze do rodu zařadit jen s výhradou.

  • ParadoxidesRedlichiida · 20 článků · oči srpovité · 5–25 cm · kambrium

    Od příbuzného rodu Hydrocephalus, který se v Jincích vyskytuje ve stejných vrstvách, se odlišuje užší a méně vyklenutou glabelou. Rozlišení podle jediného neúplného hlavového štítu je nespolehlivé.

  • PeronopsisAgnostida · 2 články · bez očí · 4–12 mm · kambrium

    Rody Condylopyge a Phalagnostus se v Jincích a ve Skryjích vyskytují ve stejných vrstvách a bez lupy se od tohoto rodu neodliší. U rodu Condylopyge je přední lalok glabely rozšířený do stran, u tohoto rodu není. Řada druhů popsaných původně jako Peronopsis dnes patří do rodů Ammagnostus, Pentagnostus nebo Acadagnostus.

  • PhacopsPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 20–60 mm · devon

    Od severoamerického rodu Eldredgeops se Phacops liší jen v detailech: velikostí očního laloku, tvarem postranních částí předtýlního kroužku a lištou na spodním okraji hlavy, kterou typový druh nemá. Žádný z těchto znaků neplatí bez výjimky a na stočeném exempláři se většina z nich neověří.

  • PlacopariaPhacopida · 11 článků · bez očí · 20–45 mm · ordovik

    Ve stejných vrstvách se vyskytuje rod Ormathops, který má ale velké oči a jinak stavěný ocasní štít. Na zploštělém materiálu z břidlic bývá počet hrudních článků nečitelný a určení stojí jen na tvaru pygidia.

  • PricyclopygeAsaphida · 6 článků · oči velké · 15–35 mm · ordovik

    Od rodu Cyclopyge se Pricyclopyge pozná podle terčíků na třetím hrudním článku a podle glabely, která se dopředu nápadně rozšiřuje. Izolované ocasní štíty obou rodů se od sebe odlišit nedají.

  • PrionocheilusPhacopida · 13 článků · oči malé · 10–35 mm · ordovik

    Ve starší české literatuře vystupuje rod jako Pharostoma. Jde o tatáž zvířata; jméno Prionocheilus má přednost, protože bylo zavedené dřív. Při práci se sbírkovými etiketami je proto nutné počítat s oběma.

  • ProetusProetida · 10 článků · oči velké · 10–35 mm · silur, devon

    Od devonského rodu Dechenella se odlišuje méně členěným ocasním štítem a slabšími glabelárními rýhami; od karbonských proetidů typu Cummingella hlavně poměrem obou štítů. Určení do druhu vyžaduje hlavový štít; samotné pygidium na to u tohoto rodu nestačí.

  • PseudophillipsiaProetida · 9 článků · oči velké · 15–40 mm · karbon, perm

    Od rodu Ditomopyge se odlišuje delším ocasním štítem s vyšším počtem osních kroužků. Vymezení podčeledi Ditomopyginae je ale pohyblivé a jednotlivé permské rody se od sebe rozlišují obtížně, zvlášť na neúplném materiálu.

  • PsychopygePhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 40–90 mm · devon

    Bez zachovaného čelního výběžku se rod zamění s ostatními asteropyginami. Meč je tenký a u exemplářů z obchodu bývá domodelovaný nebo doplněný podle jiného kusu, takže samotná jeho přítomnost k určení nestačí.

  • PtychopariaPtychopariida · 13 článků · oči malé · 30–50 mm · kambrium

    Pod jménem Ptychoparia striata je ve sbírkách i ve starší literatuře uložený materiál nejméně tří rodů. Revize z roku 2006 z něj vydělila rody Mikaparia a Ptychoparioides, takže starší určení má smysl brát jako předběžné.

  • RadiaspisOdontopleurida · 9 článků · oči malé · 10–25 mm · ordovik, silur, devon

    Ostatní odontopleuridi mají na ocasním štítu jeden nebo dva výrazně delší páry trnů a zbytek zakrnělý; u tohoto rodu jsou všechny páry srovnatelné. Rozdíl zmizí, jakmile se okraj ocasu ulomí, což je u tenkoskořepých kusů pravidlo.

  • RedlichiaRedlichiida · 15 článků · oči srpovité · 3–12 cm · kambrium

    Od rodu Olenellus se odlišuje přítomností lícních švů: Redlichia je má, olenellidi ne. Rod Eoredlichia z čínských spodnokambrických vrstev má podobný obrys, ale odlišný tvar glabely a jiné postavení očních laloků.

  • ReedopsPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 20–60 mm · devon

    Od rodu Phacops, jako jehož podrod byl zaveden, se odlišuje protaženější glabelou a menším okem. Na vápencovém materiálu bývá povrch glabely obroušený a rozdíl pak zaniká. Určení do druhu vyžaduje srovnávací materiál – z Barrandienu je popsáno několik druhů, které se liší jen proporcemi hlavy.

  • RemopleuridesAsaphida · 11 článků · oči srpovité · 10–40 mm · kambrium, ordovik

    Od ostatních remopleurididů se rod odlišuje délkou oční plochy a tvarem trnů ocasního štítu. Izolovaná volná líce s dlouhým okem je pro čeleď charakteristická, k určení rodu ale nestačí.

  • SaoPtychopariida · 17 článků · oči malé · 10–30 mm · kambrium

    Barrandovy tabule k druhu Sao hirsuta obsahují i jedince, kteří k druhu nepatří. Revize z roku 2014 část z nich vyčlenila jako blíže neurčené ptychopariidy, takže starší růstové řady je nutné číst obezřetně.

  • ScutellumCorynexochida · 10 článků · oči střední · 30–90 mm · silur, devon

    Od iláenidů, kteří mají také hladkou hlavu a velký ocasní štít, se odlišuje žebrováním pygidia – iláenidi mají ocasní štít hladký a klenutý. Zlomek bez zachované osy nelze do rodu zařadit.

  • SelenopeltisOdontopleurida · 9 článků · oči malé · 5–12 cm · ordovik

    Ostatní odontopleuridi Barrandienu jsou o řád menší a jejich trny nejsou tak pravidelně stejně dlouhé. Úplné exempláře jsou vzácné, protože tenká schránka se láme právě v místech, kde trny nasedají – nejčastěji se najde jen střed těla bez nich.

  • ScharyiaProetida · 10 článků · oči střední · 8–25 mm · ordovik, silur, devon

    Od ostatních drobných proetidů z téhož prostředí, zejména od rodů Otarion a Cyphaspis, se odlišuje hlavně poměrem velikosti obou štítů. Na samostatném hlavovém štítu tento znak použít nelze.

  • SchizoproetusProetida · 10 článků · oči střední · 10–35 mm · silur, devon

    Od ostatních proetidů z týchž vrstev se odlišuje kombinací tvaru glabely a členění ocasního štítu. Na samostatných štítech je rozdíl na hranici spolehlivého určení.

  • SphaerexochusPhacopida · 10 článků · oči malé · 15–40 mm · ordovik, silur

    Od rodu Pseudosphaerexochus a od dalších sfaerexochinů se odlišuje mírou nafouknutí glabely a průběhem rýhy S1. Protože většinu materiálu tvoří samostatné hlavové štíty, bývá rozdíl na hranici spolehlivého určení.

  • TerataspisLichida · 11 článků · oči malé · 40–60 cm · devon

    Záměna prakticky nehrozí: žádný jiný lichid z devonu Severní Ameriky nedosahuje srovnatelné velikosti. Problém je opačný – izolované úlomky se dají k rodu přiřadit jen podle povrchu a velikosti, což u drobných kusů nestačí.

  • ThysanopeltisCorynexochida · 10 článků · oči střední · 25–70 mm · devon

    Od příbuzného rodu Scutellum se odlišuje počtem a tvarem okrajových hrotů ocasního štítu. Na neúplném vějíři je rozdíl obtížně čitelný a určení zůstává u čeledi.

  • TriarthrusPtychopariida · 14 článků · oči malé · 15–35 mm · ordovik

    Od kambrických olenidů, například rodu Olenus, se odlišuje hlavně stářím a tvarem ocasního štítu; morfologicky si jsou olenidi po celou dobu své historie podobní. Na zploštělém materiálu bez čitelné glabely je určení nejisté.

  • TrimerusPhacopida · 13 článků · oči malé · 5–20 cm · silur, devon

    Homalonotidní rody se mezi sebou odlišují obtížně, protože setřené hřbetní rýhy berou určování většinu znaků. Podle samotného hrudního článku nebo úlomku hřbetu rozhodnout nelze; potřeba je hlavový i ocasní štít téhož jedince.

  • WalliseropsPhacopida · 11 článků · oči schizochroální · 30–60 mm · devon

    Bez zachovaného trojzubce je rod k nerozeznání od ostatních marockých asteropygin. Trojzubec je tenký, snadno se láme a u exemplářů z obchodu bývá doplněný nebo přenesený z jiného kusu, takže je nutné ověřit, zda navazuje na původní schránku.

  • WarburgellaProetida · 10 článků · oči střední · 10–30 mm · ordovik, silur, devon

    Od ostatních proetidů se rod odlišuje kombinací tvaru glabely a počtu kroužků na ocasním štítu. Rozlišení poddruhů, na kterém stojí stratigrafické použití, vyžaduje srovnávací materiál a je prací specialisty.

Co klíč umí a co ne

Klíč pracuje jen s 87 rody, které atlas popisuje. Popsaných rodů je přes dvacet tisíc, takže „žádný rod neodpovídá“ neznamená, že jde o nový druh – spíš o rod, na který se na webu nedostalo.

Kam až klíč dovede, jde spočítat: když se každý rod vezme jako nález a odpoví se na všech pět otázek podle jeho dat, zbude u 39 % rodů jediný a u 80 % nejvýš dva. Nejhorší větev jich nechá 10. Rozhodnout mezi zbylými chce srovnat kus s fotografiemi a přečíst si, čím se od sebe liší.

Záměrně se neptá na řád ani na způsob života, přestože by obojí množinu rozdělilo rychleji. Nálezce je totiž nepozoruje, odvozuje je až z určení – otázka „do kterého řádu patří?“ předpokládá odpověď. Filtry v atlasu obojí nabízejí, protože tam jde o procházení, ne o určování.

Postup od nálezu ke jménu i to, co k určení nestačí, rozebírá stránka jak určovat.

Zdroje znaků

  1. Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
  2. Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
  3. Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.